Trimix, rebreathery a dekompresní zastávky: Technické potápění vysvětlené bez žargonu

Obsah článku:
  1. Co vlastně znamená „technické potápění“
  2. Proč vzduch přestává stačit (a co s tím)
    1. Problém 1: dusíková narkóza
    2. Problém 2: kyslíková toxicita
    3. Řešení: trimix
  3. Dekomprese: jak přežít cestu nahoru
    1. Příklad plánu (70 m / 20 min)
  4. Rebreather změní hodně (ale není pro začátečníky)
  5. Vybavení: proč je všechno dvojité (nebo trojité)
  6. Plánování: minuty se počítají v tabulkách
  7. Proč technické potápění trvá roky, ne týdny
    1. První úroveň – Advanced Nitrox + Decompression Procedures
    2. Druhá úroveň – Extended Range / Trimix
    3. Třetí úroveň – Advanced/Hypoxic Trimix
  8. Je technické potápění pro vás?
  9. Pravda, kterou nikdo neřekne

Rekreační potápěč se zeptá: „Kolik máš ponorů?“
Technický potápěč odpoví: „Dva tisíce.“
„Wow! A jaká je tvoje nejhlubší?“
„Sto deset metrů.“
„To musí být neuvěřitelný adrenalin!“
Technický potápěč se usměje: „Vlastně ne. Je to hlavně hodně plánování, hodně počítání a hodně nudného čekání na dekompresních zastávkách.“

A tady je pravda o technickém potápění, kterou nikdo nečeká: je to nudné. Je to technické. Je to jako účetnictví – jen pod vodou a s rizikem smrti, když uděláte chybu ve výpočtech. Ale je to také fascinující. Otevírá vám místa, kam většina lidí nikdy nepůjde. A vyžaduje úroveň přesnosti a disciplíny, která změní způsob, jakým přistupujete ke všemu v životě.

Pojďme si vysvětlit, o co vlastně jde. Bez žargonu. Bez předstírání, že to není složité. Protože je. Ale složitost má důvod.

Co vlastně znamená „technické potápění“

Rekreační potápění je: potápění do 40 metrů, bez dekompresní povinnosti, bez prostředí bez možnosti přímého výstupu (jeskyně, vraky), se vzduchem nebo nitroxem, kdy můžete kdykoliv vyplout přímo na hladinu.

Technické potápění je: všechno ostatní.

Konkrétněji technické potápění obvykle zahrnuje jeden nebo více těchto prvků:

  • hloubka přes 40 metrů,
  • dekompresní povinnost (musíte zastavovat při výstupu),
  • prostředí bez možnosti přímého výstupu (jeskyně, vraky, pod ledem),
  • speciální plynové směsi (trimix, heliox),
  • speciální vybavení pro technické potápění (twinset, sidemount, rebreather/uzavřený okruh),
  • dlouhá doba ponoru (hodiny, ne minuty).

Není to jen „potápění víc“. Je to jiná disciplína. Jako rozdíl mezi jízdou autem a pilotováním letadla. Ano, obojí je „doprava“. Ne, dovednosti se přímo nepřekrývají.

Proč vzduch přestává stačit (a co s tím)

Když se ponoříte na deset metrů a nadechnete se z automatu, dýcháte vzduch. Stejný vzduch jako na povrchu – zhruba 21 % kyslíku, 79 % dusíku. Na dvaceti metrech? Pořád vzduch. Na třiceti? Pořád OK. Na čtyřiceti začínají problémy.

Problém 1: dusíková narkóza

Dusík pod tlakem působí jako anestetikum. Čím hlouběji jste, tím větší tlak, tím silnější efekt.

  • Na 30 m jako jedno pivo – trochu rozmazané, ale zvládnutelné.
  • Na 40 m jako dvě piva – zpomalené myšlení, horší rozhodování.
  • Na 50 m jako tři až čtyři piva – výrazně zhoršené vnímání, špatné úsudky, možná euforie.
  • Na 60 m a víc? Opilost a riziko velmi hloupých rozhodnutí.
„První ponor na padesát metrů na vzduch,“ vzpomíná Tomáš. „Pamatuju si sestup… a pak až povrch. Parťák mi řekl, že jsem se snažil sundat si masku ‚protože mi vadila‘. Od té doby používám trimix na cokoliv přes čtyřicet.“

Problém 2: kyslíková toxicita

Kyslík je život, ale pod tlakem i jed. Na 40 m (≈5 bar) dýcháte pětkrát vyšší parciální tlak O2 než na hladině. Nad cca 1,4–1,6 bar hrozí křeče a poškození CNS.

„Limity ppO₂ se nedodržují jako doporučení,“ říká Pavel, instruktor technického potápění. „Jsou to zákony. Překročíš 1,6 – riskuješ křeče. V sedmdesáti metrech? Konec příběhu.“

Řešení: trimix

Trimix je směs kyslíku, dusíku a helia. Helium není narkotické jako dusík, takže snižuje narkózu. Příklady:

  • 18/45: 18 % O2 / 45 % He / 37 % N2 – cca 60–80 m,
  • 15/55: 15 % O2 / 55 % He / 30 % N2 – cca 80–100 m,
  • 10/70: 10 % O2 / 70 % He / 20 % N2 – 100+ m.

Háček? Helium je drahé. Jeden ponor na ~100 m může stát 10–20 tisíc Kč jen za plyn.

Dekomprese: jak přežít cestu nahoru

V hloubce se plyn rozpouští v tkáních. Rychlý výstup = bubliny (jako po otevření sodovky) = dekompresní nemoc (bolest, ochrnutí, smrt). Technické ponory překračují no-deco limity, takže musíte dělat dekompresní zastávky.

Příklad plánu (70 m / 20 min)

  • 70 m – dno 20 min
  • 21 m – 1 min
  • 18 m – 2 min
  • 15 m – 3 min
  • 12 m – 5 min (přepnout na 50 % nitrox)
  • 9 m – 8 min
  • 6 m – 15 min (přepnout na 100 % O2)
  • 3 m – 20 min
  • Výstup na hladinu

Celkem: 20 min dole, ~55 min nahoru.

„Technické potápění není o těch 20 minutách na 70 metrech,“ říká Jana. „Je o 55 minutách visení na deku. Studené, nudné, psychicky náročné – a neodchoditelné.“

Rebreather změní hodně (ale není pro začátečníky)

Otevřený okruh = nadechneš z lahve, vydechneš do vody (bubliny). CCR (uzavřený okruh) recykluje plyn: CO2 se pohlcuje, O2 se doplňuje, bubliny minimální.

Výhody: velká úspora plynu, teplejší/vlhčí dech, málo bublinek, konstantní ppO₂.
Nevýhody: složité, náročné na údržbu, drahé (100–300 tis. Kč), neodpouští chyby.

„CCR je skvělé, ale selhání je tiché,“ říká Martin. „U otevřeného okruhu bez plynu hned víš. U CCR můžeš dýchat hypoxii/hyperoxii a nepoznáš to, dokud neomdlíš.“

Vybavení: proč je všechno dvojité (nebo trojité)

  • Twinset/dvojče s manifoldem – redundance regulátorů a plynu.
  • Sidemount – dvě samostatné lahve, úzký profil.
  • Stage lahve – dekompresní plyny (Nx50, O2).
  • Dva počítače (někdy tři). (ale jde to i s jedním, který zvládne opravdu vše - potápěčským počítačem Divebrain)
  • Tři světla (primární + 1–2 záložní).
  • Dva řezací nástroje (nůž + nůžky).
  • Naviják (reel) a DSMB pro deko a vyzvednutí.
„Moje výstroj má přes 60 kg,“ říká David. „Ale když se něco pokazí, mám zálohu – a zálohu zálohy.“

Plánování: minuty se počítají v tabulkách

Rekreační ponor: „Na skálu a zpět, 40 min.“
Technický ponor: desítky výpočtů a záložních scénářů.

  1. Plyny pro dno a deko (trimix, Nx50, O2).
  2. Spotřeba pro dno, výstup, každou zastávku + rezervy (i pro parťáka).
  3. Deko plán (Bühlmann/VPM/RGBM, gradient faktory, bezpečnostní marže).
  4. Záložní scénáře (hlouběji/déle, ztráta deko plynu, sdílení plynu).
  5. Logistika (počet lahví, dropy, support, loď/proudy).
„95 m / 15 min dole – plánování 3 hodiny, software + papírové tabulky, 5 plynů, 8 zastávek, 90 min runtime. Ve vodě: nudné a studené. Ale bezpečné,“ říká Petra.

Proč technické potápění trvá roky, ne týdny

První úroveň – Advanced Nitrox + Decompression Procedures

  • Vstup: 100+ rekreačních ponorů, perfektní vztlak.
  • Kurz: 4–6 dní, 10–12 ponorů.
  • Výsledek: „lehké deko“ do ~45 m s nitroxem a O2.
  • Praxe: 6–12 měsíců před dalším krokem.

Druhá úroveň – Extended Range / Trimix

  • Vstup: 50+ deco ponorů z 1. úrovně.
  • Kurz: 5–7 dní, 12–15 ponorů.
  • Výsledek: 60–75 m s trimixem.
  • Praxe: 12–24 měsíců.

Třetí úroveň – Advanced/Hypoxic Trimix

  • Vstup: 100+ technických ponorů.
  • Kurz: 6–8 dní, 15–20 ponorů.
  • Výsledek: 100+ m.
  • Praxe: roky.

Specializace: jeskyně (3 úrovně), penetrační vraky, CCR, led… Každá 3–10 dní kurzu + spousta následné praxe. Od startu po skutečně kompetentního deep-tech potápěče: min. 3–5 let.

„Advanced Nitrox jsem měl před pěti lety,“ říká Jakub. „Tehdy jsem věděl jen dost na to být nebezpečný. Dnes 300+ tech ponorů – a pořád se učím.“

Je technické potápění pro vás?

  1. Máte čas? Stovky hodin tréninku, plánování, údržby.
  2. Máte peníze? Vybavení 200–500 tis., kurzy 50–150 tis., plyn 5–20 tis./ponor, cestování.
  3. Jste disciplinovaní? Preciznost, detaily, žádné „nějak to půjde“.
  4. Zvládáte stres? Problémy ve tmě, v chladu, pod tlakem.
  5. Máte podporu? Rodina rozumí rizikům, máte parťáky a komunitu.

Pokud jste na cokoliv odpověděli „ne“, možná to není pro vás. A je to v pořádku. Rekreační potápění je skvělé samo o sobě.

Pravda, kterou nikdo neřekne

Technické potápění není pro většinu lidí. A je to v pořádku. Není to kritika – je to realita. Vyžaduje kombinaci času, peněz, disciplíny, technických dovedností a psychické odolnosti, kterou má jen malé procento lidí.

A i pro ty, kdo to mají, někdy nejlepší rozhodnutí je nedělat to.

„Dělal jsem technické ponory osm let,“ říká Martin. „Miloval jsem to. Pak děti. Každý hluboký ponor je malé, ale reálné riziko. Vrátil jsem se k rekreačnímu. Míň vzrušující? Ano. Bezpečnější? Ano. Správné? Absolutně.“

Technické potápění je fascinující. Je nádherné. Ale není pro každého. A není hanba to přiznat.

Publikováno: 09. 10. 2025

Kategorie: Tipy a rady